Poezie
LESY jsou v tahu
jen duby tu ční ještě do výšky
o jejich kůru
si veverky drbou kožíšky...
---
ANDĚLÉ se v Nebi smějí
našim podivným představám
že snad mají ptačí peří
přirostlé k barokním postavám...
---
POHLEDEM HLADÍM
větve stromu
vysoko v oblacích...
Kdo jen dal vyrůst takové nádheře?
Snad náhoda nosí konkrétní jméno?
Pak říkám své ANO
tomu Tvůrci
něžných krás...
Do Jeho náruče
vrhnu se s důvěrou...
---
HLEDÁM SE a nepoznávám...
zlomí mě nakonec
když celá se rozdávám...
...asi je špatné obejmout celý svět...
...nikdo se neprosí o obyčejný květ...
...a on s rosou na okvětním lístku
umdlévá pod tíhou boty
v rozpáleném písku...
---
NESPLNĚNÉ SNY a touhy
od nich jsi jen krůček pouhý
a přeci jsou tak vzdálené...
Přejít mosty
úzkosti a nejistoty
studu a nesmělosti
vrtá do duše díru
jíž se propadáš
do víru
nesplněných snů...
---
SNĚNÍ
klidná chvíle
touhy
světy jiné
přístav
kdy dozrává duše
dobíhá tělo
aby se s ním spojila...
---
VÍRA
utužuje srdce
LÁSKA
zušlechťuje člověka
NADĚJE
přenáší přes kamení a rokliny
a obojí spojuje v cestu...
---
NA DNĚ STUDNY někdy jsem...
hledám cestu ven...
...ve víru změn...
Chtěla bych už klid a pokoj jen...
vytáhni mě, prosím, ven...
A nebo snad jsi jen sen??
A já doufala v Tebe až na samou dřeň...
---
...tupě ZÍRÁM
sedíc na lavici
jádra mandlí chroupě
těšíc se na postelové doupě...
...po noční mi to vskutku
myslí
hloupě...
---
SNĚNÍ
může být i neklidná chvíle...
srdce prudce buší...
tělo má co dělat
aby duši dohnalo...
---
Můj ŠÁLEK KÁVY to občas není
ale káva se často pije proto
aby člověk sdílel chvilky s druhými lidmi...
V té chvíli
káva přestává být důležitá
protože důležitější je to
co prožíváš s druhými...
---
PROUD SLZ
může
způsobit
že ti v dlaních
vykvete
alespoň
malá
květina...
...a zas bude líp...
---
A SRDCE NIC NEŠEPTÁ
spíše mi fňuká...
v bezslunečních dnech
mrazem mi puká...
...neplakej...
...nefňukej veverko...
...ozve se zvláštní hlas...
...k němu se přitulím
to Něžný Tvůrce krás...
...neplakej...
...zas bude líp...
...a jaro přijde...
...a smutky vezme čas...
...odplujou po vodě s jarním táním...
...těm něžným písničkám se fakt nebráním...
...zahřály...
...přeci jen vyloudily úsměv pod vodopádem
slaného podzimního deště...
---
SMUTKY jsem smetla na lopatku
a vyhodila do koše...
Něžný Tvůrce se strašně snažil
a připomněl mi staré dobré rozkoše...
Na krmítko za oknem
přilákal stehlíka...
Utřel mi slzy z očí
jako bych byla
docela malinká...
...ten ptáček u nás snad nikdy nebyl...
...a vloudila se vzpomínka...
...na ptačí hosty minulých zim...
...a jestlipak letos zas k nám
někdo z nich zavítá...
...pak se můj pohled
stočil na zídku
kde sedí jantarový ptáček...
...a spustila se ve mne
hezká muzika...
...kolem ptáčka svítí malé lampiónky
jak na vánočním stromku světýlka...
...a pod slunečním paprskem
se ten ptáček
do drahokamu
obléká...
---
JAK ROZUMĚT ČLOVĚKU
když znáš ho
jen na dálku...
Je to jako
viděl bys
z knihy pouze obálku...
...a číst v té knize
začal bys
pozpátku...
---
DOVOL MI PROSÍM
alespoň občas
usednout
na prahu tvého srdce
pohladit zádveřní rám
opřít se o něj
a do země pod prahem
upustit slzy...
...snad vykvetou pomněnky
co promodrají do úsměvu
dveřní bránu...
---
SRDCE
je kůň
co se nečekaně splaší...
je pracné
ho zkrotit
a zavřít
do vymezeného
prostoru...
---
NĚŽNÁ...
...koupala se v raním slunci
VÍLA
co havraní vlasy má...
...po zahradě tančila...
...košile skládala
co Andělu tolik sluší...
...voněly tím sluncem
trávou
a po ovoci...
...a teď na nich voní i její pel...
Bylo ticho
a přeci píseň zněla
to zpívalo její srdce
pro Anděla...
---
OBLÉKNI MĚ DO NĚHY...
...už se nevzpouzím
že jsem jiná...
stvořil jsi mé srdce z pavučin
a někdy je mu zima...
Oblékni mě do něhy
a zahřej mě v ní trochu...
Fouká mi na srdce krajkami...
...a přitulím se...
...mohu??
---
NĚKTEŘÍ LIDÉ
některé situace
a některé prožitky
vám dají náboj
na celý zbytek
života...
Dokonce i prožitá
bolest
se může stát
studnicí
ze které
lze čerpat
křišťálovou
vodu...
---
Přerod
a UZDRAVENÍ
úzkost
a naplnění
shrbená záda
narovnání
černá hlína země
vzdušné proudy
světlo
sluncem ozáření
pád kamení
vzlétnutí
dlaně v blátě
v kalužích
doušek
z čistého pramene
loknutí
odvaha
zvednutí
vděčnost
a pokora
plamínku vzplanutí
---
PROSÍM TĚ
stůj při mně
i když jsem
tak daleko
pomoz mi
unést břímě
a hledět
stále
na
SVĚTLO...
---
NA ČERNÉ TRIKO
s vysokou botou
upadla mi duha...
Sedím si v mechu a v jehličí...
...tak krásně to tu voní...
Hledím na tu duhu
a nechce se mi ji sklepat...
...z trika se stala paleta...
...triko pozbylo barvu smutku...
...duhová řeka protéká třemi M...
...snad jsou to mosty...
z L se stala lodička...
...čtyři P jsou písničky
co se podél řeky zpívaj...
...už plave basa i housličky...
...a po trávě šplhají rosničky...
...a já se jen s úžasem dívám...
---
Na starý kolena
se VRACÍM K DĚTSKÝM HRÁM
a hledám samu sebe
kde jsem se poztrácela...
a kousky mne
si se mnou hrají
na schovávanou...
Snad se dám zas dohromady...
A ve snu letím po obloze
kam vynesly mne balónky...
Vzpomínám jen
jak se otevřela střecha
a já mizela do dálky...
A teď si hraju na malíře
a mazlím se s barvami...
vy jste mi celý život
tolik chyběly...
Ani si vás nechci smýt
budem v peřinách
spolu snít...
o dálkách na plátnech
o něžných krajinách
a o krásách cest
i o lučních květinách...
---
OBEJMOUT tebe
co jsi v nesnázích
vrátit Ti do srdce Nebe
co ztratil jsi při letu v oblacích...
Někdy pláčou malé děti v nás
co nemohly se dosyta v dětství vyplakat...
Říkali nám:
Kluci přeci nepláčou
a holky do deště maj být
...a teď je jen něha
může uzdravit...
...slzet by neměl nikdo sám...
...ty rány jsou někdy k neunesení...
Jak malé děti
někdy jsme to přehnaly
v zápalu hry...
a pak vznikly šrámy
co zkazily
nám
sny...
Probdělé noci...
Unavené dny...
Touhy se vrací
jak
smutní ptáci...
---
Říkáš
že NA PLÁČ NENÍ ČAS...
jo
kluci nepláčou...
Tvé srdce se tě na tohle neptá...
je slyšet do daleka...
...jeho pláč...
...jeho křik...
...tóny v mol...
...jeho vzlyk...
---
STÝSKÁNÍ
...to je nepřekonatelná propast
mezi dvěma kopci
které se k sobě
nemohou
přiblížit...
---
Zazpívám ti O SLUNCI
až budem hledět noci do tváře...
své touhy
stesky
tíhu
vpleteme do snáře...
---
Potkali jsme se
a NEPOTKALI
jen sami v sobě jsme se prali...
...ani ruku jsme si nepodali...
...snad jen letmý pohled z dáli...
---
DRAHOKAM za sklem...
...jen z dálky se dívat...
...a ničeho se nedotýkat!!!
...ze všech stran slídí oči
stroj času tiká...
...jen maličko jsem se podívala blíž
hned spustila se mříž...
...jen ochranné sklo jsem pohladila
a už mě vedou v poutech...
Jaká
je
to
vina
?
---
Viděl jsi někdy koně
jak mu z očí tečou SLZY??
Můj kůň
se každé ráno
se slzami v očích
probouzí...
---
Jaká CHYBA
mít romantickou duši...
...spíš lidem led a zima sluší...
...šeď a oprýskané domy...
...z mravence dělaj slony...
...mít prázdno v duších...
...neslyšet verše v uších...
...nežít...
---
MÁŠ RADOST?
Hodila jsem po Tobě kouli...
a pak začal z nebe padat sníh...
To pro radost tobě...
...možná jsem vážně kouzelník...
---
KOUZLO VÁNOC
zimní pohádka
už mě vystrčili
za vrátka...
Stojím za brankou
jak Alenka z Říše divů...
Ohlížím se zpět
na podivný svět...
Krajina snů...
tam všechno jinak plyne...
nic tam není nemožné...
Svět plný dobrodružství...
Dva roky prázdnin
prožité v jedné vteřině...
Výstupy do hor...
...malebnost řek...
...prožitky opředené tajemstvími...
...všechna se nemusí rozlousknout...
...mnohá i pro mne tajemstvím zůstanou...
Stojím za brankou
a vím
že to
co
bylo
nepohltila Nicota...
Ještě zůstala barevnost
a fantastický svět...
Stojím za brankou
vyhlížím nový začátek...
Ač mráz bude ještě povídat o zimně
a všechno teď leží v peřině
už slyším
jak Slunce letí zpátky...
...jak zve všechny ptáky...
...a broučkové ve svých chýškách
si tiše šeptají o jaru...
---
SEŠLA JSEM Z CESTY
a vydala se po lesní pěšině
a zahlédla jiskru
co rozlila zář
po bílé peřině...
Podívej...
ta krása...
chtěla bych Ti ji
vložit do srdce...
...a prosit tě...
...usměj se
prosím
usměj se...
...zažehnout plamínek
ať srdce poskočí
a tu jiskru
vrátit ti do očí...
...tak
podívej...
...je to zázrak...
...nebo není...???
...ta záře
má být
pohlazení...
---
Přišla jsem ti ZAZPÍVAT O SLUNCI...
...podívej
jak jeho prsty září...
...zalezly i do temné sluje...
...kéž všechny tvoje smutky zmaří...
...a zase zlehka se ti pluje...
Už se tvoje oči smějí?
A svítí v nich hvězdné plamínky??
Kéž by ti v srdci
vytryskly radosti pramínky!
...moje křídla jsou ještě promočená..
...ztěžka se mi lítá...
...ale už svítá
už svítá...
---
Životem jdem jak SLEPCI
netušila jsem
že jsme tak křehcí...
...stačí nás rozdrtit
motýlí křídla
i láska
co nebyla a byla...
...jaká je to síla??
...láska
co
se
do
kamení
vpila...
---
Krásně se mi ZDÁLO
že mě tvoje slunce hřálo...
...probudila jsem se
uprostřed čtyř stěn...
vlastnila jsem galerii...
...v ní tvoje díla žily...
...a zalévaly mě svým
hřejivým pokojem...
---
MALUJU po tvém srdci
maluju ve dne v noci
maluju touhy
maluju vzpoury
asi tě v barvě utopím...
Utopím tam i sebe...
...bude to naše společné nebe...
---
A já o tom snila
že V TVÝCH BARVÁCH
jsem skryta byla...
a koukala ti pod ruku...
Schovaná
dělala
jen
ku
ku
ku
.
.
.
...abych věděla
jak se to dělá
že barvy
ti
tolik ladí...
...a obrázky
potom hladí...
...lidská srdce...
---
MALOVAL BYS SE MNOU
kdyby mě to mělo
pomoci přežít?
Zpíval by jsi se mnou
kdyby mi mělo
srdce pookřát??
Šel bys se mnou
do luk v tichu
písně ptáků poslouchat???
Jen to vědomí
může vážně
hřát...
---
Nechala jsem ti
svůj POZDRAV ve skále
tam
co netopýři spí...
Pod břehem
najdeš kamínek
pro štěstí
do všedních dní...
Na brance u domu
nechala jsem svůj otisk dlaně
a posela květinami
okolní stráně...
---
KOŽENÉ ŘEMÍNKY...
Barevné kamínky...
Hluboké vzpomínky...
V očích hoří nám plamínky...
a zatřpytily se i pramínky...
když srdce nám zjihlo...
Jak to tenkrát bylo??
Moudrosti starých kmenů...
Přídavek k tvému jménu...
Přivoním k dýmce
k jejímu senu...
znova se zpátky do srdce ženu...
Čím jsme to vlastně chtěli být??
Tak to je to
pro co jsme žili...
Možná jsme za blázny byli...
Ty ideály jsme ještě nepohřbili...
Možná jsme pořád snili...
V našich srdcích jsme je uložili...
Tak kdo se tady mýlí??
Naše cesty se sjednotily...
jen
aby jsme se pozdravili...
Voníš tím
čím moje srdce dýchá
pěkně se mi to v hlavě míchá...
Už budu zticha...
---
Asi se mi to tenkrát jen zdálo...
Vánoce jsou pohádkový čas...
Hnal jsi přes mé srdce stádo...
...jak chtěla bych to zas...
...posaď se se mnou k ohýnku...
...oživíme jen malou vzpomínku...
...vezmi mě zas k sobě do sedla...
...projedem Indiánské stezky...
...můžem spolu v mlčení
vykřičet všechny svoje stesky...
---
Ty
SLUNCE
skloněné k západu
maluješ na stromy
podivnou záhadu...
Kde jsi vzalo
tolik rudé barvy??
Snad ti krvácelo srdce...
...že lidé
mřou hlady
po skutečné
Lásce...
---
Po levici
zářící koláč nad hladinou...
Po pravici
ranní červánky...
Ještě zamrzlé
kouzelné ráno...
Znovu říkám
životu ANO...
Růžový Měsíc
vnesl do dne
něhu...
Červánky
zase naději...
že
přeci jen
lidská
srdce
roztají...
---
Občas mě nechte snít
a neberte mi ty chvíle
a víru
že LÁSKA NEKONEČNÁ
žije...
...a nechte mě se v ní utápět...
...nechte mě vzít si zase barvy
a dopřejte mi samotu...
...to pnutí v sobě
pustit ven...
...a přimět plátna k rozkvětu...
Nesnít
znamená
nepřivést na svět krásu...
...a snad ji ani nevnímat...
...jen ze snů se krása rodí...
...jen ten
kdo sní
ji plodí...
...tak nechte mě občas usínat...
---
Chtěla bych pohladit
něžného motýlka...
Byla to tak krátká chvilinka
když jsem ho zahlédla...
Ještě spíš
před zimou schovaný??
Chtěla bych si s tebou hrát...
...MOTÝLKU OSPALÝ...
---
V PŘÍTMÍ STODOLY
srazila jsem se s motýlem
já i on
byl značně udiven
lekla jsem se
snad nejsi poraněn??
Usadil se mi
na hřbetě ruky
a dlouze se na mě díval
a paprsek slunce
co pronikl
k nám
skulinou
mou zaprášenou
a umouněnou
tvář
poodkrýval...
...na rukou mi smůla ulpívá
zatím
co tvé křídlo
diamanty ukrývá...
...trochu jsem se
před ním styděla...
motýl
je krásným dokonalým tvorem
ten
kdo stvořil tě
nebyl hloupým volem...
---
Objímám se
se ŠPALKY...
...mrtvé nebo živé dřevo???
...mám podivně poetické sřtevo...
Neboj
nemrsknu s tebou do kouta...
...když mé srdce se k tvému připoutá...
...něžně tě uložím do řádku...
...i když nejsem držitelem pořádku...
...v zimě pak rozhoří se tvoje srdce...
...a budeš mě pěkně hřát...
...až dohoříš
bude se mi stýskat...
...po tvém světle
po tvém žáru...
už zase budu hledět k jaru...
---
Zahlédla jsem DUHU
ve tvých očích...
...a kolem dokola máš modrou stuhu...
...hory a obloha se v ní zračí...
...a zaslechla jsem písně ptačí...
V těch očích
viděla jsem i krajinu...
...louky
pole
lesy
cesty
břehy...
Všechna ta krása
měla svoji hloubku
a stáčela se v těch očích
do kornoutku...
---
Slyšela jsem HLASY andělů
a nepila jsem víno
ani kořalu...
Soucítili s každou mojí bolestí
co mi život od samého počátku nastřádal...
...a věděli
co mi život dal i vzal...
...a jak tvrdě si se mnou někdy hrál...
Pozastavovali se nad tou bolestí
a věděli o každém mém rozcestí...
A slyšela jsem každou chvilku
konejšivé ,,...neplakej...''
A poslali mi
tebe
tebe
tebe
tebe
tebe
.
.
.
abych pochopila
že svět není jenom zlej...
Poslali mi náruč písní
a lidi
co jsou v stejné tísni
a řekli mi
,,...nezoufej...''
---
KOLIK BOLESTÍ
ran
i
starostí
kdo z nás nese...
...a jak nezabloudit v tom lese...
...a neztratit se ze života...
...vždyť žádná bolest za to nestojí
aby jsi tu s námi nebyl...
...každá rána se zahojí...
...a nejcennější přeci je
že se navzájem máme...
...a to nejsou
cestou životem
jen malé Ráje!!!
Do skal zas půjdem na výlet
přivonět k jejich typické vůni...
...obdivovat tu krásu...
...ale už ne
utíkat
do
zapomnění...
---
NAMALUJ MI NĚŽNOST...
...jak vypadá??
Snad je to pírko
co letí vzduchem
a jemně
na tvou tvář dopadá...
Snad je to sněhová vločka
co na řasách ti přistála...
...malinko zastudí...
...možná tě probudí...
...a vzápětí roztává...
Možná to je jemná bílá čára
co ji vzduchem maluje
od hrnečku pára...
...a zavoní ti pod nosem...
...čaj a nebo káva...
Ba ne...
...asi je to pohlazení
ruky toho
kdo tě opravdu má rád...
...a když potřebuješ
tak obejme tě
a drží pevně...
...můžeš se u něho
vyplakat...
---
Malé ZRNKO písku
uvnitř velký kůň
v oku živou jiskru
v něm slzy mají trůn...
---
Pohlédni do korun stromů
...chtěla bych ty STROMY
přimět ke snění...
...a když budou snít
tak se ke mně nakloní...
...a budou mi šeptat do ucha...
...až listí mi vlasy pocuchá
a začnu se smát
až stromům
kůra popuká...
---
Uprostřed lesa na pasece
MODRÁ KULIČKA se třese
na to
až ji vezmu do úst
v nich sladce rozplyne se...
---
CHTĚLA BYCH BÝT
poustevníkem...
...lehla bych si
k nebi břichem...
...a vřískala bych smíchem...
...olízaná tvým čenichem...
...chlupatá
uštěkaná
lásko...
---
ZELENÉ MODRO je
když se na jaře
svěží lístky břízy
spojují s blankytnou oblohou...
Zelené modro je
když se fialky
v trávě rozsejou...
Zelené modro je
když kapradí
se do potůčku skloní
v němž se odrazilo Nebe...
Zelené modro je
když potkám
na své cestě Tebe...
Zelené modro je
když se mi hlava zatočí
a v mechu
se modrají mé oči...
---
JAK SE BUDÍ PRINCEZNY??
To přece víš a znáš...
Jen podívej se do trávy
kolik jich tu máš...
Sedmikráska
Podběl
Žalud
Hrášek
Konipásek...
...budí je teplo Slunce
i jeho jas...
...a jestlipak ho také
někdo slyšel zpívat??
...má opravdu něžný hlas...
Zkřehlá duše
potřebuje zahřát
a zalít
jasem hvězd...
a zpívat něžnou píseň
a přes propasti vést...
...otřít slzy...
pokusit se o úsměv...
vyhladí se vrásky
a hned je jiný svět...
---
Koupila bych si KOUZELNÝ PROUTEK
kdyby byl někde k mání
změnila bych
mnohým lidem
život...
...bez čekání...
---
Chtěla bych BÝT POUSTEVNÍKEM
obklopená věčným tichem...
...v samotě se nořit do své duše...
...někdy jsou to neproniknutelné buše...
...nořit se do jiných světů...
...položit celou svou bytost do mechu...
...vidět po obloze plout lodě...
...hlavně nezůstat stát v mrtvém bodě...
...roztáhnout zas svoje křídla...
...ponořit se do barev zřídla...
...políbit svá plátna v letu...
...nevnímat čas v hrozném spěchu...
...namalovat Slunci střechu...
...aby vědělo
kde je doma...
...aby neuhasila ho zloba...
...a svět nepohltila Temnota
co vysaje
všechny barvy
že by nezbyla
ani jediná
pro krásnou
darovanou
růži...
---
Nejhorší je
KDYŽ V SRDCI PÍSEŇ NEZNÍ
...když jsme si sami sobě vězni...
...v askezi umrtveni
že žádný vzlet
už možný není...
Jakoby jsme už v hrobě spali...
...z ničeho se už neradovali...
...pouze chlad a kamení
hladí...
...a žáby...
...a hadi...
...a to mi vadí...
,,...Lazare
ještě není čask spánku...
...vyjdi ven...''
...pohlazení teplého vánku...
...paprsky slunce...
...vůně květin...
...doušek moku...
...hřejivý pohled přátel...
...v mém srdci
je stále
nezhojený kráter...
---
Nejsem MISTREM SLOVA
a lehce mě svým kordem zaskočíš...
...a já celá překvapená...
...svou šavlí kmitat neumím...
Snad jen blekotám
nebo mlčím
a nebo plácnu šavlí do vody...
...a pak se stydím
protože by možná
bylo lepší mlčet...
...a to
čím zpívá moje srdce
zůstává uvnitř brnění...
...možná bys chtěl
možná nechtěl slyšet...
...nejsem si jistá
co potěší tě
co poraní...
---
...posbíráš VŠECHNY SLZY SVĚTA
do svých pokladnic???
...co jiného si ubohý člověk
může nashromáždit za jmění???
...a nemáme své poklady shromažďovat v Nebi?
...máš dost velké truhly??
...když každou slzu
proměníš v perlu
tak se jednou v Nebi
v perlách
utopíme...
---
...VEZMI MĚ
prosím
DO NÁRUČE
jako bych byla docela malinká...
...a uzdrav všechny moje hoře
co nezvládla uzdravit mi maminka...
...pohlaď mě něžně...
...setři mé slzy...
...už bude mi mnohem
lépe brzy...
...vrátit čas nejde...
...ale přeci...
...vezmi mě
prosím
do náruče
jalo bych byla docela malinká...
...někde cestou mezi poli
ztratila se mi panenka...
...a políbení něžné tvoje
chutná mi jako pralinka...
---
Tak vzácný ANDĚL
zastavil se...
Posadil se...
Srdce se mi rozbušilo...
...větší krásu nevidělo...
A pak byl v mžiku pryč...
(...s láskou přijímejte i ty, kdo přicházejí odjinud,
tak někteří z vás, aniž by to tušili, měli za hosty anděly...Žid. 13,2)
---
Poslední předsudek
vypadl mi ze srdce...
...rozbil se o dlažbu
vlastního vzplanutí...
...už mlčím...
...nic neříkám...
...jen tiše
tvým příběhům
NASLOUCHÁM...
---
SŽÍRAVÝ OHEŇ
v srdci
proud slz neuhasí...
Rozum se vydal na procházku...
Je třeba ho zavolat zpět
a trpělivě čekat
než se vrátí...
A s chladnou hlavou
pak ten žár
alespoň zmírňovat...
---
Když se zdá
že SOPKA konečně vychladla
a rozum slaví vítězství
tak ucítím
že srdce se vůbec nevzdává
a uvnitř sopky hřmí...
Proč srdce nemá rozum?
A proč rozum bývá bez srdce??
A jak tu válku
mezi nimi přežít
a nenechat jimi
ubít se???
---
ZAVÍRÁM VÍČKA
k tobě se tisknu
i jednu velkou
pusu si risknu...
...ovoněná modrým vínem...
...možná víc jich stihnem...
...těch letmých polibků...
a vonící též svěží limetkou
rozevřu své dlaně...
...z nich motýlci vylétnou...
...tvá víčka zavřená...
...hladím tvá ramena...
...nevím
co dřív chytat...
...polibky
nebo
motýlky...
...asi dám přednost polibkům...
...a svobodu dám motýlkům...
---
Pro tíhu života
šedivé dny
MILUJU BARVY
maluju sny
---
VNÍMÁM VERŠE
co běhají po střeše
nahoru dolů
skočily před stodolu
roztáhly křídla
svištěly jak mýdla
nechytila jsem je
jen zavlála
za
nimi
hříva...
---
Asi jsem chtěla být
JAKO TY BOŽE
a ve své lásce
všechny obejmout
zalít všechny
něhou jako moře
a všechnu bolest
světu odejmout...
---
NAHLÉDNOUT DO tvé STUDÁNKY
jaké světy se v ní odrážejí
snad je to skutečnost nebo pohádky
co něžně srdce mé kolébají...
Zahlédnout na tvé hladině
kam plujou spadlé lístky
a nechat se unést v jedné vteřině
a vyplout na dobrodružné stezky...
Vzpomínat na všechna prožitá krásna
co udály se jen v naší fantazii
to už dnes se lidem málo stává
dnes mají jen počítač a televizi...
Však v srdcích barevný je svět
a bohaté zahrady bez odkvětu
v nich najednou mohou kvést
sněženky a podběly vedle vřesů...
I stromy tu krásně voní
ve svých květenstvích
a zároveň vydávají plody
lahodné, co dají se hned sníst...
A náruč tvá je otevřena
připravena k objetí
a bez výčitek a žárlivosti
upřímné, jiné lásky pojetí...
---